Závislou práci, tj. práci konanou zaměstnancem osobně, ve vztahu nadřízenosti/podřízenosti, jménem zaměstnavatele a podle jeho pokynů, lze konat výlučně v pracovněprávním vztahu. Pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a vztahy založené dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti.
DPP a DPČ
Uzavřít dohodu o provedení práce („DPP“) či dohodu o pracovní činnost („DPČ“) lze v případech, kdy zaměstnanec bude konat práci v omezeném časovém rozsahu. DPP lze uzavřít, pokud sjednaný rozsah práce nepřekročí 300 hodin v kalendářním roce. Na základě DPČ je pak možné konat práci, která v průměru nepřekročí 20 hodin týdně. DPP a DPČ lze tak doporučit u různých brigád, neboť se můžou ukázat pro obě strany výhodnější z pohledu daně z příjmu a dalších odvodů. Na pracovněprávní vztahy založené DPP a DPČ se s výjimkami použijí ustanovení upravující práci konanou v pracovním poměru.
Pracovní poměr a pracovní smlouva
Nejčastějším pracovněprávním vztahem je pracovní poměr. Práci v pracovním poměru vykonává většina zaměstnanců, a proto mu bude v článku věnována největší pozornost.
Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou. Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně. V případě, že pracovní smlouva nebyla uzavřena písemně, není možné se její neplatnosti dovolat, pokud už zaměstnanec začal práci vykonávat. Je však nutné upozornit, že za správní delikt spočívající v neuzavření pracovní smlouvy v písemné formě může být zaměstnavateli orgánem inspekce práce uložena pokuta až do výše 10 milionů.
Co v pracovní smlouvě musí být?
Pracovní smlouva musí (kromě obecných náležitostí smlouvy) vždy obsahovat: druh práce, který bude zaměstnanec vykonávat, místo nebo místa výkonu práce a den nástupu do práce.
V pracovní smlouvě nemusí být informace o konkrétních právech a povinnostech zaměstnance. Pokud tam však tyto informace nejsou, musí je zaměstnavatel písemně sdělit zaměstnanci nejpozději do 1 měsíce od vzniku pracovního poměru. Mezi tyto informace patří: přesné označení zaměstnance a zaměstnavatele, bližší označení místa výkonu a druhu práce, údaje o délce dovolené, o výpovědních dobách, o pracovní době, o mzdě a o kolektivních smlouvách (detailněji viz ustanovení § 37 zákoníku práce).
Co je vhodné do smlouvy zařadit?
Do smlouvy je vhodné zařadit například zkušební dobu. Ta ze zákona neplatí automaticky, takže je třeba ji ve smlouvě ujednat. Do smlouvy lze zahrnout i výši mzdy, tu lze ale určit i jinak, a to mzdovým výměrem či vnitřním předpisem. Obecně je však vhodné do smlouvy zařadit způsob, jakým bude mzda určována. Pokud máte zájem
uzavřít se zaměstnancem pracovní poměr na dobu určitou, musí tato doba být uvedena ve smlouvě, jinak se bude dle zákona jednat o pracovní poměr na dobu neurčitou.
Co v pracovní smlouvě nesmí být?
V pracovní smlouvě lze upravit práva a povinnosti obou stran různě. Je však třeba mít na paměti, že řada ustanovení zákoníku práce má za cíl ochranu zaměstnance jako slabší smluvní strany, a tak se od nich nelze smluvně odchýlit v neprospěch zaměstnance. Nelze tedy například sjednat kratší výpovědní dobu nebo delší zkušební dobu, než je zákonem stanoveno. Také obecně nelze sjednat delší průměrnou pracovní dobu než 40 hodin týdně, s výjimkou přesčasů a dalších institutů stanovených zákoníkem práce. Dále nelze smluvně rozšířit zákonem stanovené výpovědní důvody nebo zajistit plnění závazků z pracovní smlouvy smluvní pokutou (vyjma konkurenční doložky).
Autor: Mgr. Zuzana Ostrolucká, advokátní koncipientka CEE Attorneys Tomíček Legal www.ceeattorneys.com