toczna

Mám moc ráda staré československé časopisy a knihy o módě a střihové konstrukci. Důvody jsou různé - mám ráda geometrii a příjde mi kouzelné to, jak lze z něčeho 2D (střih) vytvořit něco 3D (oděv), co mohu obléknout a nosit dlouhé roky. Staré časopisy jsou plné skvělých módních kreseb, které často vystihnout ducha oděvu lépe, než kdejaká fotka. Podobně mám ráda ilustrované návody z různých starých příruček o šití, které jsou často mnohem názornější, než novodobé publikace. Oděvy z první poloviny 20. století byly plné zajímavých a promyšlených detailů, které ozvláštňovaly jinak velice jednoduché siluety. Všechno tohle a mnoho dalšího mě inspiruje v mojí vlastní tvorbě.
Od časů mého dospívání, kdy jsem se sama naučila šít, byla vlastní výroba oděvu často jediná cesta, jak mít v šatníku kousek, který jsem chtěla. Vyrostla jsem na jediném běžně dostupném střihovém časopisu v Česku, který mi byl dobrým zdrojem nápadů a střihů pro šití, nicméně instrukce na ušití oděvu v něm byly z valné většiny pouze slovní a často velice špatně pochopitelné. Samotné střihy mi taky brzy přestaly vyhovovat svou jednoduchostí, začala ve mně bujit potřeba porozumět konstrukci od píky, znát všechny souvislosti a zákonitosti, naučit se řádnou terminologii, apod.
Tohle všechno mě postupně přivedlo k dálkovému studiu oděvnictví na VOŠON SPŠO v Praze - Holešovicích. Pevné základy v oděvnictví získané v rámci tohoto studia a znalost programů CAD a Adobe Suite z časů studií architektury na vysoké škole pak kulminovaly v rozhodnutí tvořit vlastní střihy pro domácí šití, které budou plné zajímavých detailů a budou doplněny podrobným návodem a ilustracemi, díky kterým si může na ušití oděvu podle mého střihu troufnout i začátečník.