SRO vs. OSVČ
Jakožto začátečníci ve světě byznysu, není potřeba, abyste hned pomýšleli na zakládání SRO (i kdyby to byl váš letitý sen, být „panem jednatelem“ nebo „paní jednatelkou“ SRO). Lepší začít s obyčejným titulem OSVČ – stát se osobou samostatně výdělečně činnou. Proč to zmiňujeme? Od toho se totiž vše daňové odvíjí…
OSVČ má život, co se daní týče, značně zjednodušený, což se možná na první pohled nezdá jako příliš lákavý a přesvědčivý argument, ale věřte nám, že o tom něco víme.
Naopak SROčko do daní skočí navážno bez jakýchkoliv úlev: musí vést účetnictví v pravém slovasmyslu, které se bez profi účetní neobejde. Další fakt, který by vás mohl a měl odradit, je skutečnost, že dostat peníze z eseróčka na vlastní účet není úplně jednoduché. Navíc je založení SRO drahé (vyjde vás nejméně na 10 000 Kč, na rozdíl od 1 000 Kč, kterou zaplatíte za živnost) a týkají se ho další pikantnosti, kterým se doporučujeme vyhnout raději obloukem, pokud teprve byznys rozjíždíte. Budete mít hlavu plnou starostí i tak, natož kvůli účetnictví SRO.
Ale abychom nebyli k SRO nespravedliví. SRO se hodí pro případy, kdy vás jde do podnikání více společně (lépe se v něm upravují podíly), anebo se chcete zříct zodpovědnosti za případné dluhy (v SRO ručíte jen do výše majetku firmy, ne vlastním majetkem, jak je to u OSVČ), ale nepředpokládáme, že začínáte podnikat s vidinou toho, že nasekáte dluhy.
Na začátku tedy určitě volte OSVČ, tj. jděte na živnostenský úřad a založte si tam živnost.
Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá
Ještě než se dostaneme ke konkrétním daňovým povinnostem a záležitostem, ještě jedna podstatná poznámka: uvědomte si, že na finančních úřadech pracují lidé, ne stroje. Lidé, co si leccos pamatují (například, že neustále plníte své povinnosti pozdě nebo vůbec, anebo i to, že sice děláte chyby, ale snažíte se je aktivně řešit). Cokoliv budete s lidmi z FÚ řešit, přistupujte k tomu lidsky. Protože jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
„Účetnictví“ v praxi
Pro OSVČ, které mají podnikání jako jediný příjem, což bude převážná většina z vás (tj. není u vás souběh práce a zaměstnání nebo například nepodnikáte na rodičovské anebo ani nemáte příjmy z pronájmu apod.), je „účetnictví“ jednoduché jako facka. Záměrně dáváme slovo „účetnictví“ do uvozovek, protože se o účetnictví v pravém slova smyslu nejedná.
Bude to spíše dohled nad příjmy, které vám z podnikání plynou. Výdaje nemusíte řešit vůbec, ale vždycky se vyplatí náklady sledovat aspoň orientačně. Můžou totiž jednoho dne přerůst výdajový paušál, kterým si můžou OSVČ odčítat náklady.
Abyste tomu rozuměli, začneme pěkně od začátku. Vykreslím vám tady ideální způsob vedení „účetnictví“ začínajícího podnikatele, který je jednak časově nejméně náročný, druhak nejlevnější z hlediska vypočítané daně z příjmu.
Jestli se jím budete řídit, anebo půjdete jinou cestou, je na vás. Vše, co zde zazní, je samozřejmě naprosto legální postup a nemusíte se bát, že by šlo o nějakou nezákonnou optimalizaci daní. Jdeme na to.
Jste OSVČ a máte založenu živnost. Máte zákazníky, kterým vystavujete faktury nebo jiné doklady (k tomu se dostaneme v zápětí) a tito vám posílají peníze na účet.
Jedinou aktivitou během roku, kterou musíte pro „účetnictví“ dělat, je vystavovat faktury (někde si je evidovat a ukládat) a přijímat peníze. To je ta příjemná část :-)
Na konci kalendářního roku si jen sečtete, kolik jste vydělali. Až přijde čas podání daňového přiznání, což je povinnost pro všechny OSVČ, které měly nějaké příjmy, tj. nejpozději do konce března následujícího roku, vytáhnete z šuplíku součet vašich příjmů, uvaříte si kávu a vrhnete se do vyplňování daňového přiznání. To je ta méně příjemná část, ale není to žádná věda, když víte, jak na to.
Jak jsme řekli, během roku jste si evidovali pouze vaše příjmy (a náklady jen orientačně, abyste měli hrubou představu, jak na tom jste). Náklady jako OSVČ vůbec nemusíte řešit, protože existují takzvané výdajové paušály. Je to konkrétní procento (60 % u volných živností, u řemeslných je to 80 %), které si odečtete z příjmů a to budou vaše výdaje. Nehledě na to, jaké jsou ve skutečnosti. Z logiky věci vyplývá, že se uplatnění výdajů pomocí paušálu vyplatí jen těm podnikatelům, jejichž reálné náklady jsou nižší, než ty vypočtené paušálem.
Příklad pro ilustraci (půjdeme trochu do budoucnosti): za rok 2016 jste si vydělali 100 000 Kč (součet faktur dává toto číslo). Když použijete 60% výdajový paušál (máte volnou živnost), tak budou vaše čisté příjmy oficiálně činit jen 40 000 Kč a výdaje oficiálně 60 000 Kč. Z těch 40 000 Kč se pak vypočítá daň z příjmu. Platí to, i kdybyste měli reálné výdaje 0 Kč, což je sice nepravděpodobné, ale kupříkladu většina freelancerů pracujících z domu má opravdu minimální náklady.
Paušál je prostě miláček všech OSVČ, na který nejeden zaměstnanec právem žárlí. Podnikatelé by za něj měli děkovat Bohu, je to to nejlepší, co je v oblasti daní potkalo. Je tu ovšem jedno omezení – výdajový paušál můžete uplatňovat jen u příjmů do výše 2 milionů korun. Když si vyděláte více, máte smůlu a musíte to řešit jiným způsobem.
Druhou možností je evidovat si reálné výdaje (vedení takzvané daňové evidence). To se ale vyplatí jen v případě, který už jsme naznačili: když jsou výdaje výrazně vyšší, než jak by to vyšlo při jejich vypočtení paušálem. Slovo VÝRAZNĚ je tam důležité – evidovat si všechny výdaje, schovávat si účtenky a vše pak počítat, je totiž tak administrativně a časově náročné, že se to vyplatí jen opravdu, když je rozdíl podstatný. Jinak doporučujeme jít cestou paušálu.
To je důvod, proč doporučujeme sledovat své náklady alespoň v rovině orientační. Když by okolnosti naznačovaly, že se vám paušál už nevyplatí, přejít na daňovou evidenci můžete, ale až od nového zdaňovacího období (tj. od nového kalendářního roku). Má to jednoduchý důvod, kdybyste část příjmů počítali tak a část onak, byl by v tom takový nepořádek, že by se v něm ani Fantozzi nevyznal.
Tento článek nemá být návod na výpočet daně v daňovém přiznání, ale je dobré dotahovat věci do konce, a tak se ve zkratce mrkneme, co s vypočítanými příjmy a výdaji dále. Odsud je už postup pro oba způsoby (výdajový paušál i daňovou evidenci) stejný. Z příjmů (které jste stanovili pomocí paušálu nebo vypočítali odečtením reálných výdajů) vypočítáte 15 %, což je daň z příjmu. Od daně se ještě dají odečíst slevy na dani. Každý podnikatel si může odečíst slevu na poplatníka ve výši 24 840 Kč (a další slevy, pakliže má na ně nárok).
Když se vrátíme k našemu příkladu… 15 % z 40 000 Kč je 6 000 Kč. 6 000 – 24 840 = minusová částka, která znamená nulovou daňovou povinnost (jinými slovy: neplatíte žádnou daň).
Abyste neplatili žádnou daň, můžete mít hrubé příjmy (to, co jste si spočítali z faktur) něco málo přes 400 000 Kč při 60% výdajovém paušálu. To už je opravdu hezký příjem a třešničkou na něm je nulová daňová povinnost.
Doklady jsou poklady
Jak jsme už několikrát zopakovali, jako OSVČ vám stačí řešit doklady, pomocí kterých jsou zaznamenány vaše příjmy. Obvykle je to faktura. Faktury stačí dělat v Excelu nebo se dá dost dobře použít nějaká online fakturační aplikaci typu iDoklad. Když máte pár větších zákazníků, vystavování faktur není problém. Pokud máte ale třeba e-shop, pak už by to mohlo začít jít na obtíž. My to na iPodnikateli řešíme tak, že zákazníkům z e-shopu vystavujeme zjednodušené daňové doklady (ZDD), a to jen na jejich vyžádání. Nás to zbytečně nezatěžuje, protože je výjimkou, že některý zákazník potřebuje doklad, aby si ho dal do svého „účetnictví“, a to i přesto, že našimi zákazníky jsou podnikatelé (důkaz, že většina jde cestou výhodného paušálu).
ZDD můžete vystavit na zboží/služby do částky 10 000 Kč a jeho zjednodušením oproti faktuře je to, že na něm nemusí být údaje o zákazníkovi (jen o vás, o zboží, datu uskutečnění zdanitelného plnění a ceně). Tedy méně údajů na přepisování, což se vev ýsledku rovná časová úspora na vaší straně.
Ještě bychom měli zmínit novinku, která se vás možná dotkne. Je to hojně mediálně diskutovaná elektronická evidence tržeb (EET, e-tržby). Bude znamenat revoluci v evidenci příjmů OSVČ – příjmy se budou evidovat elektronicky a poputují v reálném čase přímo do evidence FÚ.
DPHáčko je komplikace
Když teprve začínáte podnikat, DPH pro vás zatím nebude „must do“. A buďte rádi, s plátcovstvím DPH je tolik práce, že by vám z toho šla hlava kolem.
Plátcem DPH se musí ze zákona stát podnikatel, jehož obrat za posledních 12 měsíců přesáhl částku 1 milionu korun. Pak se musí zaregistrovat k DPH, začít podávat přiznání k DPH (a od letoška nově i kontrolní hlášení) a DPH platit. Troufáme se říct, že administrativu spojenou s plátcovstvím DPH už nezvládnete sami, ale bude potřeba si na to najmout nějakou šikovnou účetní. Placení DPH se většina podnikatelů vyhýbá jako čert kříži a není se co divit.
Co se vám může velice lehce při podnikání přihodit je to, že se stanete osobou identifikovanou k DPH. Stačí si zadat reklamní kampaň na Facebooku nebo mít příjmy z reklamy AdSense od Googlu. To pak budete muset DPH zaplatit, ale jen z obchodů, kterých se to týká. Detailně o povinnostech spojených s identifikovanou osobou k DPH se dozvíte u nás na iPodnikateli.
Důvěřuj, ale prověřuj
To je motto, kterým se řídí finanční úřad. Pokud budete své povinnosti plnit řádně a nebudete falšovat své příjmy a tím pádem si krátit daň, nemusíte se kontroly ze strany FÚ obávat. Ale nechceme tím říct, že se kontroly nedělají. Dělají, spíše na udání nebo na základě nějakých nedostatků v daňovém přiznání, než namátkové, ale dělají. Finanční úřad po vás může chtít doložit daňové doklady až do 3 let zpětně, nezapomeňte si tedy vše zarchivovat.
Autor: Bára Mazochová, šéfredaktorka iPodnikatel.cz a Starting Up