OBOR PODNIKÁNÍ?
Vzdělávání v oblasti fotografie a výtvarného umění, fotografické práce
DOBA PODNIKÁNÍ?
15 let
CO VÁM PODNIKÁNÍ DALO A VZALO?
Přineslo mi nezávislost, ale připravilo mne o luxus tzv. volného času.
DŮLEŽITÁ KNIHA VE VAŠEM ŽIVOTĚ, JAKÁ A PROČ?
Fantastické a magické z hlediska psychiatrie V. Vondráčka a F. Holuba. Tato kniha mi v dětství otevřela úplně nový svět díky zcela odlišnému způsobu přemýšlení.
VÁŠ OBLÍBENÝ PODNIKATEL, PROČ?
Lidé typu Vojty Náprstka a Josefa Hlávky, kteří pochopili, že jediná cesta ke společnosti, ve které má smysl žít, je zvyšování obecné kulturnosti.
POKUD BY NĚKDO CHTĚL JÍT VE VAŠICH ŠLÉPĚJÍCH, JAKOU RADU BYSTE MU DAL?
Především bych chtěl vědět, proč by dotyčný chtěl jít mojí cestou, čím mu připadá zajímavá. No a pokud by to byl někdo jako já, tak je jakákoliv rada zbytečná, protože si to udělá stejně po svém...
PROČ JSTE SE ROZHODL PODNIKAT ZROVNA V OBLASTI VAŠEHO PODNIKÁNÍ?
K odchodu na volnou nohu jsem se rozhodl na základě uvědomění si, že veškerý volný čas a peníze vydělané v zaměstnání investuji do svého koníčku. A tak mi přišlo logické se mu věnovat naplno. Původní profese mě navíc pomalu přestávala bavit a vlastně mě zdržovala.
CO JE PŘI PODNIKÁNÍ PODLE VÁS DŮLEŽITÉ?
Tato otázka má dvě roviny. Pokud bych měl někomu radit, tak bych za důležité považoval něco jiného, než dělám sám. V poslední době cítím čím dál větší rozpor mezi svými prioritami, kterými jsou především přímé jednání, poctivost a kvalitní práce, a trhem, který funguje na marketingových strategiích.
JAKÝ BYL NEJTĚŽŠÍ KROK PŘI PODNIKÁNÍ?
Nebylo jednoduché odejít ze zajištěné a náročně vybudované pozice dobře placeného odborníka (pracoval jsem ve sklářství) do naprosto neznámého prostředí bez jakéhokoliv zázemí a zkušeností s podnikáním. Zdaleka nejtěžší ale bylo překonat období několika let bez zakázek a studentů, kdy jsem např. v jednom týdnu nejen fotografoval a vyučoval, ale současně stavěl pódia, přidával zedníkům, hlídal galerii nebo zametal podlahy.
BYLO NAOPAK NĚCO NAD OČEKÁVÁNÍ SNADNĚJŠÍ?
Díky šeptandě jsem se obešel prakticky bez reklamy, na kterou jsem neměl prostředky.
JAK VYPADÁ VÁŠ PRACOVNÍ DEN?
Dopoledne se snažím něco udělat, po obědě většinou spím a pracuji především večer, často dlouho do noci.
JAK SI ORGANIZUJETE PRACOVNÍ DOBU V RÁMCI CELÉHO ROKU I JEDNOHO DNE?
To je určitě mé slabé místo, protože pracuji nárazově. Pracovní doba pro mne neexistuje, nemám hranici mezi pracovním a osobním časem. Poslední 2–3 roky jsem ale výrazně zvolnil a teď se k práci trochu přemlouvám.
JEZDÍTE NA DOVOLENOU? JAK ČASTO? MÁTE ČAS NA SVÉ KONÍČKY?
Pokud si pamatuji, tak jako zaměstnanec jsem dovolenou využíval k tomu, abych se věnoval svým zájmům. Slovo dovolená mi evokuje stav „dovolit si dělat, co chci“, a tak mu vlastně už moc nerozumím. Život není tak dlouhý, abychom si mohli dovolit dělat něco, co nechceme. A tak hledám křehký kompromis mezi naplněním svých zájmů a cílů a existenčním přežitím.
JAKÉ MÁTE PLÁNY DO BUDOUCNOSTI?
V tuto chvíli směřuji všechny síly a prostředky do budování uměleckého centra na Kokořínsku, což je v daných možnostech dost odvážný projekt. Současně pracuji na definitivním ukončení svých věčných studií…
KDYŽ SE OHLÉDNETE ZPÁTKY, CO BYSTE NEJRADĚJI ZMĚNIL?
Určitě bych méně pracoval, respektive více se snažil upřít energii podstatným směrem. Promrhal jsem spoustu času a přišel o dost nervů jen proto, že jsem se snažil dělat pořádně něco, co pro mne ani okolí nemělo smysl. Na základě této zkušenosti teď mnohem více přemýšlím, než začnu něco dělat.