OBOR PODNIKÁNÍ?
DrumCircle, firemní bubnování, teambuildingy, bubeník, perkusista, facilitátor, lektor, profesionální muzikant
DOBA PODNIKÁNÍ?
Skoro od dětství. Oficiálně firma založena na podzim roku 2012
MOTTO, KTERÉMU DÁVÁTE ZA PRAVDU?
Nemám jedno konkrétní, ale baví mě jich hodně.
CO VÁM PODNIKÁNÍ DALO A VZALO?
Podnikám proto, aby nebyl nikdo, kdo mi bude něco brát. Dává mi svobodu a radost z naplněného života.
DŮLEŽITÁ KNIHA VE VAŠEM ŽIVOTĚ, JAKÁ A PROČ?
Je jich víc. Mimo jiné třeba Malý Princ. Myslím to úplně vážně.
VÁŠ OBLÍBENÝ PODNIKATEL, PROČ?
Je jich víc. Mimo jiné třeba Malý Princ. Myslím to úplně vážně. Dělal věci srdcem.
POKUD BY NĚKDO CHTĚL JÍT VE VAŠICH ŠLÉPĚJÍCH, JAKOU RADU BYSTE MU DAL?
Neboj.
PROČ JSTE SE ROZHODL PODNIKAT ZROVNA V OBLASTI VAŠEHO PODNIKÁNÍ?
Tak nějak to vyplynulo. Napřed jsem jen dělal to, co mě obrovsky naplňovalo, to co jsem měl prostě nejradši. Už od školy jsem se věnoval hře na bicí nástroje a perkuse. Jak jsem pokračoval, procházel jsem různými kapelami, pak začal jezdit na workshopy a semináře, abych byl lepší a lepší. Časem jsem hrál i v sambovém orchestru a napadlo mě, jaké by bylo mít jednou svůj vlastní. A teď ho mám. Stejně tak jsem se v jedné firmě naučil, jak se dá za pomoci bubnu a rytmu komunikovat i mezi lidmi, kteří buben nikdy dřív v ruce neměli. Jezdil jsem na teambuildingy a zapojoval perkuse a bicí nástroje jako prvky komunikace, příklady, na kterých se dal vysvětlovat leadership, time management a další aspekty korporátní sféry. Pořád jsem byl ale zaměstnanec. Jednoho dne mi došlo, že bude daleko větším přínosem, když to všechno začnu dělat trochu jinak a po svém.
Najednou se to muselo začít nějak řešit, protože si toho lidé vážili víc a víc, stoupaly obraty a muselo to být nějak celé podložené, uchopitelné. Bylo zapotřebí dát tomu formu a výraz, tak jsem založil firmu. Nemyslím si, že by si měl člověk vybrat oblast podnikání podle možné výše profitu. Měl by se zdokonalovat v tom, co má upřímně rád, pak ho to samo bude hnát kupředu.
CO JE PŘI PODNIKÁNÍ PODLE VÁS DŮLEŽITÉ?
Jasný cíl a záměr. Jak mi říkal kamarád, člověk bez cíle je jako loď bez kormidla. Když má člověk jasno, čemu se chce přiblížit a co chce nechat vzniknout, upravují se k tomu podmínky tak nějak přirozeně. Nikdy by se nemělo čekat na ideální čas nebo příležitost. Protože jediný ideální čas pro danou akci je TEĎ.
JAKÝ BYL NEJTĚŽŠÍ KROK PŘI PODNIKÁNÍ?
Uvědomit si, že je potřeba řešit i administraci a záležitosti, které mě jako kreativce a umělce úplně nenaplňují. Pochopit, že se potřebuji obklopit správnými lidmi, že na všechno nestačím sám a firma samotná neporoste tak rychle, nebo dokonce vůbec, pokud nezačnu důvěřovat ostatním a nebudu okolo sebe mít fajn tým.
BYLO NAOPAK NĚCO NAD OČEKÁVÁNÍ SNADNĚJŠÍ?
Když děláš, co miluješ, zdá se to vlastně snadné a tak nějak přirozené, akorát se to tak jako zvětšuje. Nezatěžuji se strachem nebo pochybnostmi. Kdyby se lidi těšili a plánovali úspěch tak intenzivně, jako řeší své obavy, vypadal by svět úplně jinak. Takže jsme rok za rokem silnější, a protože to vychází z naší přirozenosti, v některých oblastech to na mě působí, že je to snadnější, než se to ostatním může zdát.
JAK VYPADÁ VÁŠ PRACOVNÍ DEN?
Jak který… když toho máme opravdu hodně, utíká velmi rychle. Většinou máme dopoledne schůzky s partnery nebo klienty kvůli větším akcím, na kterých pracujeme, nebo jsem už od rána „v práci“ a bubnuje se mnou třeba 400 dětí na základní škole. Pak klasicky oběd, taktéž často pracovní, a následně přejezd na nějakou večerní akci, nebo zkouška s kapelou, případně natáčení ve studiu, focení, nebo zase bubny v nějakém korporátu. Je toho hodně a moje dny se dost liší, nikdy to není stereotyp. Až tedy na výjimky, jako bylo teď MS v hokeji, kde jsme bubnovali ve fan zóně a aréně denně. Domů se většinou vracím až večer, po akci.
JAK SI ORGANIZUJETE PRACOVNÍ DOBU V RÁMCI CELÉHO ROKU I JEDNOHO DNE?
S organizací mi víc než dost pomáhá produkce, která je den za dnem lepší a vytíženější. Spolu procházíme diáře, termíny, schůzky, které je potřeba objet atd.
Ať už tedy z dlouhodobějšího hlediska, nebo v rámci týdne, často nám přibude nějaká rychlovka, která se musí najednou řešit, a pak se ostatní věci přehazují podle potřeby.
JEZDÍTE NA DOVOLENOU? JAK ČASTO? MÁTE ČAS NA SVÉ KONÍČKY?
Náplní mojí práce je cestování, hodně intenzivní, takže jsem pořád někde, a to i v různých exotických zemích. Nemám pak potřebu ve dnech volna zas někam vyjet, naopak jsem docela rád, že je klid. A nejlepší je, jak jsem na začátku řekl, když se tvoje práce vlastně vyvine z koníčka, takže všechno co bych dělal i zadarmo, je v podstatě mou pracovní náplní. Jinak mě baví mimo hraní třeba i videohry, ale to se řeší úplně v klidu třeba přenosnou konzolí, protože právě během cestování v dodávce a letadle je času víc než dost.
JAKÉ MÁTE PLÁNY DO BUDOUCNOSTI?
Ty nejsmělejší. Nechci se o nich moc rozepisovat, protože právě na plánování a následné realizaci stojí jejich úspěch.
POKUD BYSTE MĚL ZMĚNIT NA VAŠEM PODNIKÁNÍ JEDNU JEDINOU VĚC, CO BY TO BYLO? KDYŽ SE OHLÉDNETE ZPÁTKY, CO BYSTE NEJRADĚJI ZMĚNIL Z VAŠICH ROZHODNUTÍ?
Vůbec nic. Věci se nedějí náhodně a vše, co se mi přihodilo, nebo vše, co ještě přijde – to je součástí mého růstu. Právě tohle je moje cesta za případným úspěchem a jinak to nejde. Věřím, že vše je jak má být, ať je to jakékoliv. Ale to neznamená, že se v danou chvíli nerozhoduji, jak je to podle mě nejlepší, nebo že spoléhám na „osud“ a čekám, že to zvládne za mne. Ale prostě na „kdyby“ se nehraje a věci jsou, jak musí.