Vojta Bednář

Nikdy jsem nedokázal udržet na uzdě svoje koníčky. Vždycky dříve či později přerostly v něco víc. Bavily mě počítačové hry, tak se ze mě stal recenzent. Bavilo mě psaní, tak se ze mě stal novinář. Bavily mě startupy a marketing, tak jsme založili a později prodali web Tyinternety.cz. No, a protože mě bavila i auta, stalo se nevyhnutelné – založil jsem si blog Autodlak.cz, nechal se do autařské branže postupně vtáhnout a výsledkem je agentura Autentic Media, která pro automobilky vytváří autentický obsah všeho druhu.

Aby se člověk měl ke komu obrátit o radu. Ať už je to zkušenější mentor, nebo v ideálním případě schopný parťák. Nikdy jsem nic nevybudoval sám. A pak jde hlavně o to vydržet. Všechno, co za něco stojí, trvá vybudovat přinejmenším několik let. I když se ze začátku zdá, že to nikam nevede, postupem času do sebe věci začnou jako zázrakem zapadat. A i když se třeba ukáže, že to smysl opravdu nemá, přinejmenším to člověka dovede k něčemu novému.

To je každodenní boj se sebou samým. Nejtěžší je přinutit se k věcem, do kterých se člověku nechce, když nad sebou nemá žádného šéfa.

Je překvapivě snadné se uživit, i když člověk nemá zázemí stálého zaměstnání a zakázky si shání sám. Je ale těžké potom tuhle hranici překročit – tlačit firmu pořád dál a riskovat svou pohodlnou existenci v sázce na něco většího.

Skoro každý je jiný, naštěstí. Nemám rád vstávání, osobně se mi lépe pracuje pozdě v noci než brzy ráno, takže běžně vstanu i kolem desáté, výjimečně v jedenáct. Když ale jedeme někam natáčet nebo fotit, tak to klidně může být v pět ráno. Pak e-maily, schůzky, psaní nejrůznějších textů a tak podobně. Hodně času nicméně trávíme na cestách s auty, někdy v nich prosedíme většinu týdne. Naštěstí jsou to většinou auta zajímavá, takže je to radost.

I když je člověk svým pánem, nepodniká ve vakuu a je závislý na chodu ostatních firem a institucí. Mimo běžnou pracovní dobu se toho moc nevyřídí, stejně jako přes Vánoce a v létě. Obecně se ale řídím prostě tím, co se musí udělat. Když je toho hodně, tak se jede do noci, když je klid, tak si klidně udělám volný den v půlce týdne.

Koníčky mě živí, takže těm se věnuji víc než dost. Dovolenou na dva nebo tři týdny si ale zatím neumím moc představit, nějak mám pocit, že by mi příliš věcí uteklo. I když vím, že je nejspíš neoprávněný. Spíš si v průběhu dopřávám nejrůznější prodloužené víkendy, výjimečně nějakou týdenní akci. Ale když už cítím, že začínám mít dost, tak si prostě udělám volnější týden.

Jelikož jsem už několikrát zásadně změnil směr, tak příliš dopředu neplánuji. Myslím ale, že moje plány a sny se nijak neliší od těch obvyklých, které mají všichni. Snad jen garáž bych chtěl mít zajímavější, než je běžné…

Myslím, že jsem tam, kde teď jsem, stejně tak díky svým dobrým, tak i těm špatným rozhodnutím. Všechno spolu souvisí. A protože jsem se současným stavem spokojený, tak bych raději neměnil nic. Jak víme ze sci-fi filmů, i důsledky zdánlivě malých změn mohou být nedozírné.