DOBA PODNIKÁNÍ?
6 měsíců jako hlavní činnost, předtím 10 měsíců při studiu.
CO VÁM PODNIKÁNÍ DALO A VZALO?
Podnikám krátce, ale poprvé mi to dalo 100% zodpovědnost za vlastní osud: žádní rodiče, žádní učitelé, žádní zaměstnavatelé. Nestačí zvolit směr a jít, člověk si musí cestu vytvořit sám. Co mi vzalo? Úspory a naivitu!
DŮLEŽITÁ KNIHA V ŽIVOTĚ?
František Hrubín - Romance pro Křídlovku. Protože vykresluje krásy i hrůzy života, lásky. V podnikání mi pak hodně otevřel oči Eric Ries a jeho Lean Startup.
OBLÍBENÝ PODNIKATEL?
Karel Havlíček. Začal od píky, nevzdal to ani v nejtěžších chvílích, mluví několika světovými jazyky, věnuje se mládeži a podpoře kolegů podnikatelů. Bojuje proti české malomyslnosti!
POKUD BY NĚKDO CHTĚL JÍT VE VAŠICH ŠLÉPĚJÍCH, JAKOU RADU BYSTE MU DALA?
Být oblíbený se snažte mezi přáteli, rodinou a zákazníky. Co se kolegů a dodavatelů týče, dbejte na výsledky, jedině přes ně vede cesta k úspěchu.
Jako správná vlastenka se snažím postavit svůj produkt za pomoci Golden Tschechische Hände, to jest v české továrně. Plastařina je u nás silným odvětvím, takže je z čeho vybírat. Můj produkt (bioplastové lahve na vodu) ale vyžadují méně rozšířenou technologii, jejíž výrobci nejsou uplně snadno googlovatelní. Díky chytrým radám chytrých hlav ve Wayra jsem se ale dozvěděla o online databázi CzechInvestu, která není na první pohled příliš přístupná, dají se z ní však vylovit cenná data. Poučení? Slovy londýnského Camdenu:
Nuže, po menším pátrání mi díky této agentuře přibylo dalších deset možných výrobců, všechny jsem obvolala a poptala služby. S nejnadějnějším z nich jsem si rovnou domluvila schůzku. Vzhledem k tomu, že sídlí v Jeseníkách a my jsme v Praze, čekala nás dlouhá cesta. Rovnou jsme to tedy s týmem spojili s návštěvou tiskárny v Beskydech, aby se Tour de Morava lépe vyplatila.
První překvapení přišlo, když jsme zjistili, že než se vyspíme a než do hor dojedeme, budou mít tamní už po pracovní době. Na rozdíl od líné Prahy se totiž ve výrobě maká od 6 či dříve a po obědě se pomalu schyluje ke konci směny. Přivstali jsme si tedy a dorazili do tiskárny ve "ValMezu" už před 11.
Na schůzku v tiskárně jsme měli hodinu a půl a ještě rezervu na oběd. Dostalo se nám skvělého přivítání a profesionální prezentace. Na oběd jsme vyrazili s panem jednatelem do místní !nekuřácké! restaurace (pochvál pánbůh) a já už pomalu avizovala do Jeseníků, že jsme u nich za dvě hoďky jako na koni.
Po dojedení výborného domácího jídla jsem si odskočila v přesvědčení, že se pak zvedneme a jedeme. To jsem ale netušila, že přátelský jednatel začne návštěvu zdaleka uctívat místním tekutým zlatem. Nezbylo mi, než další půl hodinu potlačovat nervozitu a ventilovat upřímný vděk a potěšení. Jako řidička jsem si nepřiťukla, ale ZAZA design a marketingové oddělení dali budoucím obchodním vazbám solidní křest.
Když už bylo shledání a budoucí podnikání řádně stvrzeno, vyrazili jsme do Jeseníků. Bohužel s malým zpožděním: ve 14:30 už čekali opravdu jen na nás. Zpozdili jsme se nejen kvůli pálence, ale také proto, že nás nenapadlo hledat úspěšnou firmu s mezinárodními zakázkami na polní cestě. Naši vybraní plastaři opravdu sídlí ve vesnici hluboko v horách a ještě v rámci vesnice fungují spíše na vejminku než na očích místních, natož cizích.
Naštěstí se nad námi slitovali a zůstali až do tmy, aby nám ochotně vysvětlili své technologie a z nich vyplývající omezení pro design produktů.
Zpět do Prahy jsme se vrátili obohaceni o spoustu informací, které po telefonu člověk bohužel jen tak nezíská, o cenné kontakty a o nějaké to promile šťastnější. A naše drahé polovičky, tak ty dostaly frgály od Babičky Anežky a palačovský Čulibrk.